Na výstavě můžeme poznat pozoruhodnou a stále známější českou autorku moderního malířství z meziválečného období. Důvodem výstavy Věry Jičínské v Pécsi není pouze význam umělkyně samotné, ale také její bezprostřední vztah k městu Pécs.
Věra Jičínská studovala nejdřívě na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Františka Kysely a poté studovala grafiku v Mnichově. Roku 1923 odešla do Paříže, kde se v soukromých školách Fernanda Légera a Achilla-Émila-Othona Frieze seznámila s moderními malířskými směry. Její pařížská díla z 20. let ukazují vliv analytického kubismu a purismu. Později se pod vlivem André Lhota kubistické formy zklasičťují. Tematicky se to projevuje harmonickými ženskými akty s geometrizující stavbou. Roku 1931 se vrátila do Československa a její tvorba se stala „uvolněnější“, založená na pastelových barevných plochách, na rozdíl od dřívějších přísně strukturovaných kompozic. Mezi dvěma světovými válkami vystavovala v Paříži, Budapešti, Praze i v mnoha městech tehdejšího Československa. Po její smrti byly její práce darovány manželem Prokopem Laichterem městu Dobruška a dnes jsou vystaveny v tamějším muzeu. Její dílo nedávno ocenila monografie známé české kunsthistoričky Martiny Pachmanové.
Pécská muzejní výstava Věry Jičínské se opírá nejen o význam jejího díla, ale také o její osobní vazbu k městu. Její otec Jaroslav Jičínský (1870–1959), báňský inženýr, později profesor a čestný doktor příbramské univerzity, působil v letech 1913–1930 jako ředitel dolů v Pécsi. Je spojován s modernizací pécského uhelného průmyslu na tehdejší evropskou úroveň. Věra během pobytu v Paříži své rodiče v Pécsi pravidelně navštěvovala, stala se členkou Společnosti pécských výtvarníků a přátel umění a mezi lety 1927–1930 vystavovala na jejich skupinových výstavách.
Výstavu Česká malířka v Pécsi – Věra Jičínská (1898–1961) uspořádali:
Nagy András, vedoucí oddělení výtvarného a užitého umění Janus Pannonius Múzeum, a Vanda Kíra Szakács, muzejní kurátorka.
Majitelé vystavených děl: Nadace Věry Jičínské, sbírka města Dobruška – Městské vlastivědné muzeum, sbírka Laichter House.
Výstava je součástí cyklu Galerijní výstavy pro přátele umění.
Věra Jičínská (Petřkovice, 1898 – Praha, 1961)
Narodila se v roce 1898 v Petřkovicích, dnes součásti Ostravy. Dětství prožila v okolí Brna, kde její otec, významný báňský odborník a profesor, zastával funkci ředitele Rosické báňské společnosti. Od raného věku jí byl blízký svět dolů a hald, což později významně ovlivnilo její tvorbu.
Studia: Brno, Praha, Mnichov, Paříž
V letech 1909–1916 navštěvovala dívčí lyceum Vesna v Brně, které prosazovalo moderní přístup ke vzdělávání dívek. Získala zde kvalitní umělecký i všeobecný základ, naučila se francouzsky a německy. Otevřená atmosféra školy formovala nejen její umělecké vidění, ale i pohled na ženskou emancipaci. Již během studií se rozhodla stát se umělkyní.
Umělecká studia zahájila na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Františka Kysely. V letech 1922–23 studovala v Mnichově u F. H. Ehmckeho, poté roku 1923 odešla do Paříže. Zapsala se na malířský kurz Académie Moderne vedený Othonem Friezem, na čas navštěvovala také Académie Russe. Od prosince 1924 studovala u Fernanda Légera. Na jaře 1925 si za svého hlavního mistra zvolila André Lhota, jehož vliv zásadně utvářel její meziválečnou tvorbu.
Její rané obrazy odrážejí purismus a kubismus, po roce 1925 se vlivem Lhota přibližuje neoklasicismu. Klíčovým tématem této etapy se stal ženský akt. Už v roce 1925 vystavovala svůj obraz Kompozice s pěti akty na Salonu nezávislých. Její akty a ženské portréty – mimo jiné portréty slovinské tanečnice Lydie Wisiak – spojuje věcnost i intimní smyslnost. Silně na ni působila také multikulturní atmosféra pařížské avantgardy – o tom svědčí portréty a akty černošských žen. Objevování etnické „jinakosti“ ve 20. letech přineslo do její tvorby expresivnější, rustikálnější výraz.
Cestování
Od studentských let pravidelně cestovala a velká část jejího díla zpracovává motivy z cest. Ve Francii ji kromě Paříže inspirovala Normandie a Bretagne. Navštívila Belgii, Španělsko, Anglii a Skotsko. Prošla také řadu zemí střední a východní Evropy, a to Polsko, Jugoslávii, Rusko, Ukrajinu a Maďarsko. Roku 1930 se dostala až do Argentiny.
Pécs
Jednou z vrcholných událostí jejího vnímání zahraničí byla prezentace na výstavě v budapešťském Národním salonu roku 1926. Cítila se doma v Budapešti i u Balatonu, nicméně nejsilnější vztah ji poutal k Pécsi. Její otec zde od roku 1913 působil jako ředitel dolů a významně modernizoval místní uhelný průmysl. Rodina v Pécsi žila téměř dvě desetiletí.
Mladá umělkyně zde často pobývala, zejména o Vánocích a v létě. V letech 1927–1929 se aktivně zapojila do místního uměleckého života: pětkrát vystavovala na výstavách Společnosti pécských výtvarníků a přátel umění. Desítky kreseb a akvarelů zachycují její pécské pobyty – katedrálu, Kalvárii, Tettye i motivy z Moháče a okolí. S etnografickým zájmem se věnovala i místním národnostem – na jejích obrazech se objevují postavy v sokáckém kroji či portréty romských žen a mužů.
Roku 1930 se provdala za malíře Prokopa Laichtera, s nímž se seznámila již v Praze. V roce 1931 se přestěhovali zpět do Prahy a usadili se v rezidenci Laichterových.
Praha
Návrat do vlasti, manželství a mateřství zásadně proměnily její tvorbu. Po roce 1930 se její malba mění: barevnost je sytější, výraznější je práce se světlem a stínem, tématem se stává mateřství a ženské tělo z perspektivy ženské zkušenosti, tedy odlišné od tradičního „mužského“ pohledu. Většinu svých aktů těhotných žen vytvořila kolem roku 1937.
Po návratu do Prahy se intenzivně věnovala také fotografii. Nikoli jen jako pomůcce, ale jako inspiraci a studii světla, barvy a prostoru.
Dobruška
Od roku 1930 trávila léta v Dobrušce v Královéhradeckém kraji, odkud pochází rodina Laichterových. Město, jeho obyvatelé a okolní krajina se objevují v mnoha jejích kresbách, grafikách a fotografiích. Roku 1947 zdejší muzeum uspořádalo její retrospektivu.
Pozdní léta
Poválečná politická a společenská situace zasáhla do života Jičínské i celé její rodiny. Během znárodňování přišli o majetek i příjmy. Od konce 40. let se z existenčních důvodů věnovala především návrhářství a keramice. Roku 1952 utrpěla úraz při práci na restaurování fresek Akademie věd. Zemřela roku 1961 v Praze.
Věra Jičínská zanechala významné dílo malířky, grafičky, fotografky, publicistky a designérky. Její tvorba byla dlouho málo doceněna, ale nový pohled na roli žen v moderním umění přinesl v posledních letech její recepci nový impuls.
