Od 1. července 2025 do 30. června 2026 zastává Maďarsko předsednictví ve Visegrádské skupině (V4). V rámci kulturních programů maďarského předsednictví uspořádá Národní taneční divadlo ve dnech 20.–22. února 2026 V4 Taneční víkend, který společnými vystoupeními emblemati¬ckých tanečních souborů ze čtyř zemí oslaví kulturní rozmanitost visegrádské spolupráce.
Fragment 24
Má vlast je cyklus šesti symfonických básní významného českého skladatele Bedřicha Smetany, zakořeněný v lásce k rodné zemi. Dílo oslavuje krásy české krajiny, hlavní národní legendy a částečně i skutečné historické události. Jak však naznačuje již samotný název inscenace, cílem zde není představit celé Smetanovo dílo. Dramaturgie zahrnuje pouze části Vyšehrad, Vltava a – ve zkrácené podobě – Tábor a Blaník. Jinými slovy zazní dvě kompletní a dvě výrazně zkrácené části, celkem tedy čtyři. To nás opět vrací k číslu „24“, které zároveň odkazuje na skladatelův rok narození – 1824, neboť Smetana se narodil právě před dvěma sty lety.
Smetanovo dílo vzniklo v období českého národního obrození, v době charakterizované snahami o posílení národního vědomí a sebeurčení. Smetana tyto pocity hluboce prožíval.
Má vlast vznikala téměř celá v období, kdy byl Smetana již zcela hluchý. V předchozích letech, kdy působil jako ředitel Prozatímního divadla, čelil ostré společenské kritice a často i osobním útokům. Jak byly jeho duševní i fyzické síly vystavovány extrémní zátěži, ztratil i poslední zbytky sluchu. Smetana se stáhl z veřejného života do svého vnitřního, tichého, avšak tvůrčího světa. Právě tam se zrodily zvuky a tóny jednoho z nejvýznamnějších opusů českých dějin hudby.
Smetanova „vlast“ mu opakovaně podávala hořký kalich. Avšak majestátní nádhera Vyšehradu; svatý sňatek kněžny Libuše s Přemyslem Oráčem a s ním spojené pohanské rituály; hravost pramenů, které se spojují v mohutnou řeku Vltavu; husitský chorál znějící nad Táborem a vojsko svatého Václava vyjíždějící z hory Blaník na pomoc národu… za těmito dnes možná nevyslovitelnými a neuvěřitelnými příběhy stojí jednak silný archetyp národního vědomí, který je součástí české symbolické DNA, a zároveň i osobní, zcela autentický příběh umělce – člověka z masa a kostí.
To vše je symbolem, který nás upozorňuje, že musíme znát své kořeny, kulturu a jedinečnost, bez ohledu na vnitřní spory, nepřátelství a hrůzy, které z nich často vyplývají. V dějinách najdeme mnoho takových osobností. Dlužíme jim – nejen minulosti, ale především budoucnosti, našim potomkům a budoucím generacím.
Účinkují: tanečníci Pražského komorního baletu
Choreografie: Petr Zuska
Hudba: Bedřich Smetana
Umělecké vedení a asistent choreografa: Linda Svidró
Kostýmy a scénografie: Pavel Knolle, Petr Zuska
Světelný design: Petr Zuska, Tomáš Průcha
Hlavní technik: Viktor Svidró
Osvětlovač: Richard Šubrt
Fragment 45
Velkoformátová inscenace založená na tvorbě tanečníků, napsaná v uměleckém jazyce Jacka Przybyłowicze. Čerpá inspiraci z fyzické intenzity současného izraelského tance, elegance neoklasických forem a svobodné imaginace současných tanečníků. Hra se symetrií, dekorativní detaily, pastelové tóny, minimalistické kostýmy, sofistikovaná práce se světlem a energické duo bicích a saxofonu vytvářejí vkusnou kompozici. 45 je nelineární příběh o 45leté historii divadla. Je to kolektivní portrét mladých umělců, které spojuje týmová práce a rozhodnutí zvolit si umění jako způsob života.
Choreografie: Jacek Przybyłowicz
Hudba: Andrzej Konieczny, Kacper Krupa
Světelný design: Carsten Wank
Kostýmy: Joanna Klimas
Asistent choreografa: Anna Krysiak
