Poslední podzimní promítání v rámci Documentary Mondays je organizováno s KineDok România. Společně představíme krátké archivní filmy v programu „Stíny historie“, který kurátorsky připravila Adina Brădeanu.
„Program zahrnuje čtyři krátké filmy vzniklé v 60. a 70. letech ve čtyřech zemích, které jsou partnery programu KineDok. Ohlížíme se zpět do minulosti těchto zemí, zachycené ve filmových archivech. Spojuje je nejen společná regionální historie, k níž filmy odkazují, ale i to, že každý z nich otevírá diskusi o pojmu‚dědictví‘– ve smyslu hmotného či nehmotného odkazu předávaného z generace na generaci.
Svět, který tyto filmy dokumentují, zůstává zapsán v globální kulturní paměti: trauma holokaustu, pestřejší „Východní blok“, než byl vnímán zvenčí, či „Železnou oponu“, jejíž propustnost se v jednotlivých zemích výrazně lišila. Stíny tohoto světa stále pronásledují současnost, která má s minulostí stále méně společného.“—Adina Brădeanu, kurátorka programu „Stíny historie“.Filmy:Darované město (Československo, 1965, 11 min.)
V roce 1944 byl na Himmlerův příkaz natočen údajný dokument s názvem „Vůdce daruje Židům město“, který měl dokazovat kvalitu života Židů internovaných v Terezíně. Nalezené fragmenty z tohoto nikdy kompletně rekonstruovaného filmu otřásly československou společností 60. let a dodnes jsou zkoumány badateli, kteří se snaží porozumět podmínkám jeho vzniku.
Režisér Vladimir Kressl tehdy reagoval na tuto odpornou dramatizaci probíhající tragédie tak, že vedle filmových záběrů kladl kresby života v ghettu vytvořené bývalými vězni Terezína, zavražděnými v Osvětimi, a úryvky z transportních zpráv z Terezína do různých vyhlazovacích táborů. Výsledkem je stručný a otřesný film, který nás vybízí zamýšlet se nad pravdivostí obrazů přicházejících k nám z jiných historických období.
Obyvatelé maďarských hradů (Maďarsko, 1966, 28 min.)
Jak přežívá minulost v útrobách budov, které přetrvávají napříč dějinami? A co o této minulosti vědí mladí lidé, kteří dnes obývají prostory starých hradů zkoumaných v tomto dokumentu, citlivém k poetice prostoru? Jedním z vrcholů filmu je ladný pohyb kamery krajinou několika hradů uherského impéria, jež socialistické Maďarsko proměnilo ve funkční instituce (domov důchodců, uměleckou rezidenci, školu) a obydlelo různorodými skupinami obyvatel — od posledních majitelů hradů, tolerovaných novým režimem, až po děti v péči státu, které spojuje společný stůl oficiálních dějin.
Další pozoruhodností je zdrženlivost režisérky, která neusiluje o nepatřičnou blízkost ani násilné vysvětlování; pouze naslouchá — se stejnou pozorností vzpomínkám těch, kteří nesou tíhu minulosti, i představám dětí o této minulosti. Historie — příběh neustále přepisovaný.
Nechte nás promluvit! (Jugoslávie, 1970, 16 min.)
Jejich činnost je centrálními úřady považována za „škodlivou“ a úřady opakovaně podnikají kroky, aby jejich hlasy nerušily kontrolované rozhlasové vlny venkovské Jugoslávie. Přesto lidé stojící za těmito nezávislými stanicemi vysílají dál.
Záleží na perspektivě posluchače: pro socialistický stát jde o pirátská rádia, která nelze kontrolovat; pro komunity, jimž slouží (a které se někdy na jejich tvorbě podílejí), představují formu komunitního rádia plnícího různé funkce — od sociálně-politické kritiky po vzdělávání a doplňování chybějící kulturní nabídky ve venkovských oblastech.
Film, který plynule přechází mezi sociálně-politickým komentářem, lekcemi němčiny pro budoucí emigranty či živou hudbou místních pěvců, připomíná naši schopnost jako jednotlivců i komunit reagovat na systémovou nepřízeň.
Letopis Hribův (Rumunsko, 1974, 14 min.)
Když Slavomir Popovici natáčí „Letopis Hribův“, je protagonista Toader Hrib již v Rumunsku známý díky muzeu lidového umění, které založil ve vlastním domě ve vsi Arbore. Samouk, oddaný muzejník a moderní kronikář, Hrib je bodrý a kosmopolitní člověk zajímající se jak o vlastní dvůr, tak o světový mír. Jeho muzeum každoročně navštěvují tisíce turistů a deník dokumentující život komunity již vyšel knižně pod názvem „Kronika z Arbore“.
Popoviciho film sleduje Hribovy denní zápisky a vybírá zejména ty, které umožňují představit jej jako neustálého „překladatele“ mezi tradiční venkovskou kulturou (ilustrovanou náboženskými scénami z fresek kláštera Arbore) a moderní politickou kulturou, která do vesnice vstupuje prostřednictvím televizního zpravodajství — což poskytuje vtipné kontrasty mezi „tady“ a „tam“, mezi kategoriemi venkovské moudrosti a problémy současnosti.
Kurátorské texty: Adina Brădeanu
Vstup zdarma. Rumunské titulky. Vstup do sálu začíná v 19:15 a místa jsou obsazována podle pořadí příchodu a bez rezervace. Pivo Budweiser Budvar zdarma.
Program pořádá České centrum Bukurešť a KineDok România za podpory Velvyslanectví České republiky a Budweiseru Budvar.
