Známý český výtvarník Zdeněk Miler, autor slavného kresleného Krtka, ale i dalších animovaných postaviček, by 21. února oslavil 100. narozeniny. U této příležitosti uspořádalo České centrum Budapešť anketu. Zeptali jsme se známých maďarských osobností a dlouholetých fanoušků Krtka na jejich zážitky a vzpomínky na kultovní pohádkovou postavičku.
Dorka Gyárfás, novinářka
Podobně jako mnozí další jsem pochopitelně i já vyrostla na Krtečkovi. Strašně jsem toužila po stejných modrých kalhotkách s kapsami a růžovém cadillacu. (Jak se vlastně vůbec dostalo americké „žihadlo” do socialistického velkoměsta? A zrovna v téhleté barvě?!). Dneska bych tu ale nerada nostalgicky vzpomínala na své dětské zážitky se Zdeňkem Milerem – musím se totiž přiznat, že Krteček byl tehdy jen jedním z řady Rumcajsů, Vodouchů, postaviček z ulice Futrinka a pejsků Frakků – milá, ale ničím nevybočující figurka.
Zato když jsem se s ním o pěkných pár let později potkala už coby maminka, bylo mi náhle nad slunce jasnější, že on je prostě nejlepší. Ano, klidně si troufnu na takové prohlášení! Jediná pohádka, kterou jsem po boku svých dětí zhlédla s radostí a kdykoli až do konce – na konci každé epizody jsem pak sama pro sebe konstatovala, že ten Miler není nic menšího, než génius. Nefalšovaný velikán.
Kolik tvůrců se dnes pokouší v rámci animovaného žánru vyprodukovat „rodinný film”, který by oslovil utahaného tatínka i rozzářené dítě?! Přímo se to v nich hemží žertíky směrem k dospělým a v „jejich” jazyce: všelijakými kulturními odkazy, narážkami na strasti všedního dne, v horečnatém tempu a doprovodu ohlušujících zvukových efektů. Nic z toho přitom nemá film, jehož úkolem je oslovit všechny skupiny, vůbec zapotřebí. Jak ostatně jednou řekl sám Zdeněk Miler, jde jen o to, aby se tvůrce ztotožnil s hlavním hrdinou, nebo řečeno jeho slovy: ztvárnil jeho lepší já, a vyprávěl jeho prostřednictvím o všem, co ho na světě zajímá.
Nechť dumá stejně tak o smyslu života, o problémech, kterým čelíme (jako je kupříkladu proces urbanizace nebo devastace životního prostředí) a dalších skutečně významných otázkách, jako by mluvil sám o sobě. Tohle všechno přitom může dělat, aniž by své sdělení zároveň neúměrně zjednodušoval – třebas i beze slov, prostřednictvím pohybů, pohledů a činů. Miler je toho důkazem. Netvořil dětské filmy, nýbrž jednoduše jenom filmy, pro všechny a bez ohledu na věk.
A do jednotlivých krtečkovských epizod zakreslil – s humorem a láskyplně – plnohodnotnou životní filozofii – mnohdy dokonce natolik odvážně (viz scéna s porodem), že na to zírám s otevřenou pusou. Právě to je důvodem, že jeho filmy neztrácejí na aktuálnosti ani po tolika desetiletích. Miler do nich totiž vložil celou osobnost – a ta jeho byla plná radosti ze života, lidskosti, zvídavosti, činorodosti a objevitelského nadšení.
©Reviczky Zsolt / Népszabadság
Péter Dóka, spisovatel
©Móra kiadó
Skandální kniha
V Nakladatelství Móra, kde pracuji jako editor, jsme vždycky jednou za rok brávali do ruky zažloutlý výtisk pohádkové knížky Krtek a maminka a přemítali, jestli ho připravit k reedici. V téhle jinak parádní obrázkové publikaci je totiž scéna, ve které ona příslovečná – zaječí – maminka porodí – dosti názorně – svá zaječí děťátka.
Nakonec jsme dospěli k tomu, že maďarská společnost je už na tenhle výjev dostatečně připravená, neboli: do tisku s ní! Knížka vyšla a my následně sotva stačili přijímat rozhořčené telefonáty. Emoce nerozvířilo ani tak realistické ztvárnění porodu, jako spíš ještě jiná scéna. Zajíček chystající se ve vleku milostného soužení pozřít jedovatou houbu rozhorlil celou řadu čtenářů z řad seniorů – několik z nich obvinilo nebohého krtka z toho, že nabádá k sebevraždě.Od té doby vím, že doslovně vyobrazený porodní proces platí za mnohem menší tabu, nežli kratičká narážka na smrt. Krtkovi (neboli Krtečkovi, jak se mu začalo mezi Maďary postupem času říkat) ale nevděčím jen za tenhle poznatek, nýbrž i za svůj největší úspěch na divadelních prknech. U jisté příležitosti knižního festivalu pořádaného Českým centrem jsme předčítali z knížky společně s mým kolegou Ádámem Dávidem. Zatímco Ádám představoval zaječí maminku, já se převtělil do sovy, která celý porodní proces řídí. Děti se po chvíli vzdálily, zato dospělí slzeli smíchy. Jak vidno, i taková skandální kniha může být zábavná. Ačkoli největší fór je zřejmě to, že někdo dokáže vidět skandál právě v téhle publikaci. A kdo mi nevěří, ať si přečte dojemný, veselý příběh Krteček a maminka!
Mautner Zsófia, gastroblogger
Zpočátku jsem si myslela, že po Krtečkovi budu muset zapátrat hodně hluboko v paměti. Brzy mi ale došlo, že pro mě jeho postava reprezentuje samotné dětství v Praze, neboli jeden z důležitých symbolů jednoho z nejformativnějších období mého života. V Praze jsem strávila s rodiči pět let, navštěvovala tamější základní školu, v češtině jsem četla i sledovala pohádky. Sympaťák Krtek se na naší televizní obrazovce objevoval vždycky v neděli ráno. Přestože si už nevybavím konkrétní dějové linky, na Krtkovo miniautíčko, kalhoty s kapsami nebo červenou televizi už jistojistě nezapomenu. Krtečku, díky!
Forrás: correctmedia.hu
István Vörös, bohemista, básník, překladatel
Krtek je Karel Gott. Ale proč se omezovat na Čechy – krtek je Michael Jackson. Krtek je Samuel Beckett. Krtek je Platón. Má ovšem minimálně 32 přezdívek, nač je tu vyjmenovávat. Je zaměstnancem sodovkárny, ochráncem přírody, maká ve fabrice, vybírá lidem kapsy, je asistentem zařízení předškolního typu. Krtek jsem já.
„Maďarský hlas” Krtečka, překladatelka Andrea Balázsová
Krteček – to je starý harcovník! V 70. a 80. letech minulého století byl po počátečním pionýrském tažení kreslených filmů publikován maďarsky v Bratislavě také v knižní podobě. Odtud se pak dostal do Maďarska. Po revoluci přesídlil do Budapešti a já měla to štěstí, že jsem dostala na starost knížky na motivy jeho filmů. O té doby se mi na poličce stihla nahromadit bratru metr čítající řada obrázkových knížek, leporel a pracovních sešitů tvořená sadou starších i nových vydání.
Na krtkových příbězích jsem nevyrostla jenom já, ale i moje děti a dokonce už i třetí generace. Jeden z mých synů kdysi v jinošském věku poznamenal: vždycky když nějaké holce prozradím, že moje máma překládala krtečka, úplně se rozzáří. Jinak řečeno, krtek dokáže zvýšit popularitu i během seznamovacího procesu! A to přitom ani nejsem jeho autorkou...
Překlad: ©Adéla Gálová
