Jediná žena prvního československého prezidenta, jejíž americké kořeny pomáhaly formovat novou podobu československé demokracie.
"Žena – to bylo její přesvědčení – nežije jen pro muže a muž nežije jen pro ženu: oba mají hledat zákony Boží a je uskutečňovat."
/Tomáš Garrigue Masaryk/
Jediná žena prvního československého prezidenta, jejíž americké kořeny pomáhaly formovat novou podobu československé demokracie. Matka čtyř dětí, literátka, feministka Charlotta Garrigue, dcera bohatých emigrantů do USA, se se svým milovaným manželem seznámila na studiích v německém Lipsku. Masaryk – na svou dobu zcela bezprecedentně – přijal její příjmení, čímž jí vyjádřil úctu a rovnost. Když se přesunuli do Prahy, začala se angažovat ve společenských otázkách a ženském hnutí, byla mecenáškou ženské sekce Sokola a aktivní v otázce vzdělávání chudých žen. První světovou válku přečkala sama v Praze. Její dcera Alice byla uvězněna, manžel s dcerou Olgou byli v exilu a válka si vyžádala i život jednoho ze dvou synů. Po válce, když byl její muž zvolen prezidentem, to byla ona, kdo se zasadil o zrovnoprávnění žen a mužů v demokratické ústavě. Poválečné trauma a osamění však naneštěstí podlomil Charlottino zdraví, a proto se nemohla věnovat roli první dámy dlouho. Úřad za ní převzala dcera Alice. Charlotta zemřela po dlouhé nemoci ve věku 72 let, společně se svým mužem je pohřbena v Lánech.
Ilustrace: ©Aksana Pratskevich
Vizuál výstavy je dílem spolupráce se studenty Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni.
„Z Českých hrdinek jsou v kategorii manželek a dcer na mezinárodním poli zřejmě nejznámější Charlotte Garrigue Masaryková (1850-1923) a Alice Masaryková (1879-1966). Manželka a dcera prvního československého prezidenta se právem zapsaly do dějin také samostatně: byly organizátorkami ženského hnutí a zasazovaly se o ženskou emancipaci. Kdybychom hledali paralelu v maďarské historii, podobnou životní dráhu absolvovaly jejich současnice Cecil Polányi (1862-1939) a její dcera Laura Striker Polányi Sándorné (1882-1959). Obě rodiny se přestěhovaly z Vídně, centra tehdejší monarchie, do národních metropolí – Prahy, respektive Budapešti. V obou rodinách se o společenskou reformu zasazují ženy-matky, jejichž dcery získají diplom a následně prchnou do Spojených států před nacistickou hrozbou. Obě dcery také zasvětí téma své diplomové práce otázkce svobody a jejích rozličných podob: Alice Masaryková píše o Magně Chartě, Laura Polányi o vztahu Johna Smithe s Pocahontas. Oba příklady tak dobře ilustrují některé významné středoevropské paralely.”
Andrea Pető – historička, doktorka Maďarské akademie věd, profesorka CEU a výzkumnice Institutu demokracie CEU. Mezi její výzkumné oblasti patří dějiny společnosti 20. století a gender history. Její dílo čítá 7 monografií, 31 editovaných svazků, 232 knižních kapitol a bezpočet studií v celkem třiadvaceti jazycích. V roce 2005 jí prezident Maďarské republiky udělil Důstojnický kříž Záslužného řádu Maďarské republiky. V roce 2006 obdržela od Maďarské akademie věd Plaketu Bolyai. V roce 2018 získala cenuEvropských akademií (ALLEA) Madame de Staël coby známku uznání za dosavadní činnost. V roce 2020 jí švédska Univerzita Södertörn udělila čestný doktorát.
<p> <br></p><p> <br></p>
