„Musí ženská ostati jen tou milkou aneb tím domácím skřítkem? Nemůže se vyrovnat muži? Zdali sukni přilepen jest takový rozdíl ducha a statečnosti?“
Ikona české literatury, žena, jejíž odkaz inspiruje i po dvou stoletích. Nejpopulárnější česká spisovatelka využívala svět fantazie jako bezpečný únik před mnohdy skličující realitou. Během svého nedlouhého života zažila výrazné vzestupy i pády. Neobyčejná žena, která se statečně prala s nepřízní osudu, se nesmazatelně vepsala do českého literárního kánonu a především v posledních dekádách se její dědictví definitivně vymanilo z nezasloužené škatulky autorky jediného díla a povinné četby ze školních osnov.
Ve formativním dětském věku se Boženě – která si tehdy dosud říkala rodným jménem Barbora – dostalo nezvyklé pozornosti od šlechtičny Kateřiny Zaháňské, na jejímž panství se Němcova nemajetná rodina usadila.Vévodkyně poskytla mladé dívce vzdělání a dbala, aby se naučila i „dobrým mravům“. Matka vychovávala Barunku přísně a velmi brzy ji provdala za o poznání staršího muže, se kterým si dívka nerozuměla. Boženě a Josefu Němcovi se později narodily čtyři děti, a kvůli mužově práci se rodina často stěhovala. Bezmála kočovný život využívala rodící se spisovatelka alespoň k rozhovorům s místními obyvateli, které si po nocích pro rozptýlení zapisovala. Autentické a mimořádně barvité portréty byly následně přetiskovány v buditelských časopisech, čtenáři si je rychle oblíbili a Boženina popularita rostla. Tak tomu bylo až do chvíle, kdy se rozhodla projevit na pohřbu svého současníka a břitkého kritika tehdejších poměrů Karla Havlíčka Borovského souhlas s jeho politickými stanovisky. To byl pro spisovatelku začátek konce. Ve veřejných kruzích se z ní stala persona non grata, její syn Hynek navíc zemřel na tuberkulózu. Vlivem citového i materiálního strádání začala chřadnout také Božena a svému trápení nakonec v pouhých dvaačtyřiceti letech podlehla. Na sklonku života napsala své nejčtenější dílo Babička, které bylo k dnešnímu dni přeloženo
Text: oficiální text pořadatele
Ilustrace: ©Lukáš Komárek
Vizuál výstavy je dílem spolupráce se studenty Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni.
