"Náš záměr je jednoduchý – pomoci lidem s postižením tak, aby si mohli pomoci sami. Nerozdáváme milosrdenství, ale pomoc, která lidi – často v přeneseném slova smyslu – postaví na nohy. Zatím pomáháme tam, kde je nejvíce potřeba.“ (Rozhovor z roku 1990)
Rodilá Pražanka Olga byla odmala velice samostatná a svérázná.Vyučila se v Baťových závodech, kde následně pracovala jako opravářka punčoch. Během náročného zaměstnání utrpěla mimo jiné zranění ruky – lisovací stroj jí nešťastnou náhodou usekl čtyři články prstů na levačce. Než se stala první dámou, prošla Havlová mnoha dalšími povoláními. Osudová pro ni byla práce divadelní uvaděčky. V pražském Divadle Na zábradlí potkala 50. letech svého budoucího manžela Václava Havla. Během následujících desetiletí se společně s ním zasadila o pozdější podobu revolučního převratu.
Od počátku to jako pár neměli jednoduché, ale i přes nepřízeň okolností se navzájem podporovali. Vzájemná láska jim pomáhala nacházet společnou cestu životem i politikou. Jako vyjádření vděku po letech teroru napsal Václav Havel své ženě slavné „Dopisy Olze”. Setrvalá kritická reflexe komunistického režimu učinila z manželského páru „prominentní disidenty“. Přes manželovo věznění a náročné roky dospěli společně až k Sametové revoluci. V prosinci 1989 se stal Havel prvním porevolučním prezidentem.
Ve funkci první dámy založila Olga Havlová Výbor dobré vůle a Nadaci Olgy Havlové, která dodnes působí v oblasti pomoci lidem s postižením. Olga bohužel zemřela brzy, bylo ji pouze 62 let. Truchlil nejen celý český národ, ale hlavně první český prezident. In memoriam jí byl propůjčen řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Dodnes se jejím jménem každoročně uděluje Cena Olgy Havlové těm, kteří se zasazují o pomoc lidem žijícím s postižením. Olga Havlová byla silná žena, která se nebála ani práce, ani změn. Můžeme jí vděčit mimo jiné za to, že tématika lidí s postižením přestala být v české společnosti tabu.
Oficiální text pořadatele
Ilustrace: © Lukáš Jirsa
Vizuál výstavy je dílem spolupráce se studenty Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni.
[Laudatio k Olze Havlové]
„Mají-li dva lidé společnou každou myšlenku i úvahu, pakliže je každičký záchvěv jejich duševního a mravního života v jejich běžném životě předmětem dohad a tyto jejich myšlenky jsou pronikavější, nežli ty, určené v jejich spisech širokému publiku (...), je z hlediska původnosti podružné, který z nich právě třímá v rukou pero.
(…) Teoretická a čistě akademická část náležela obvykle mně; čistě lidský prvek však pocházel od ní (...), byla mnohem smělejší a pronikavějšího vidění, než jakým bych byl býval sám,bez ní.” - tolik slova filosofa Johna Stuarta Milla o jeho manželce Harrietě; jeho přední intelektuální družce, jež na něj měla mimořádný vliv jak po citové, tak po duševní stránce.
Také bádání o osobnosti a životní dráze Olgy Havlové budí dojem, že vztah mezi ní a Václavem Havlem mohl být podobného ražení.
Také mnoho desítek „Vaškových” dopisů nám – byť zprostředkovaně – přibližuje Olgu jako bytost, přestože o tom, co k sobě poutá dvě lidské duše, se můžeme pouze dohadovat. A protože sama Olga po sobě nezanechala ani spisy, ani deníky, můžeme se opírat především o vzpomínky blízkých osob či o Havlovo proslulé dílo Dopisy Olze. V tom se Václav Havel hned na několika místech uznale vyslovuje o Olžině smyslu pro realitu a bystrých postřezích.
Hodnověrnější informace máme ovšem o období, které následovalo po zvolení Václava Havla prezidentem Československa. Ani tady nejsou ukazatelem Olžiny zápisky, nýbrž její činy: konkrétně aktivity na podporu těch nejslabších a nejzranitelnějších.
Charitativní činnost je v případě prvních dam očekávanou konstantou, v někdejším porevolučním Československu (jakož i ostatních zemích sovětského bloku) navazujícím na předchozí období státního (a pochybného) socialismu však platily Olžiny snahy za průkopnické.
Z podstaty svého charakteru i na památku zkušeností z vlastního dětství – vzpomeňme i na činnost humanisty Přemysla Pittera a jím založeného Milíčova domu v místě Olžina narození, jímž byla chudá dělnická čtvrť – se Olga pustila do práce s nebývalou vervou. Od chvíle, kdy v mládí utrpěla vážné poranění ruky Olga dobře věděla, jaké je žít s tělesnou deformací. Výsledkem její neúnavné aktivity se stal Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové. Mezi její zásluhy patří i medaile Přemysla Pittera coby ocenění její příkladné životní dráhy.
Jak její rovnocenný, plodný vztah s manželem, tak i niterný zápal pro veškeré dobročinné aktivity, které jí život nabídl, vykreslují obraz opravdového lidství, osobnosti, při jejímž posledním rozloučení stály tisícovky Pražanů dlouhé hodiny v mrazu, aby se mohly poklonit jejímu odkazu.
10. června 2021, Budapešť Borbála Irén Elekes
Irén Borbála Elekes, knihovnice, redaktorka a moderátorka (Civil Rádió)
Po roce 1989 byla redaktorkou feministického časopisu Nőszemély, který vyšel po několika desetiletích odmlky jako „vyplnení dosavadní mezery. Jako zaměstnankyně Národní knihovny se pravidelně účastnila vědeckých akcí o dějinách žen. Pořádala výstavy a konference a prezentovala své poznatky na těchto a dalších konferencích. V reprezentativním albu knihovny vyšla mimo jiné její studie o historii slavné sbírky Knihovny maďarských žen (Magyar Asszonyok Könyvtára) s názvem Egy „névtelen székely asszony”. Na základě své rozhlasové práce připravila v roce 2014 první víceletý cyklus pořadů (více než šedesát hodin zvukových záznamů) Vše o ženách (Mindent a nőkről) podcast, který představuje významné události z dějin žen a ženského hnutí, založené na silné koncepci a prezentované nejlepšími odborníky v jednotlivých oblastech.
