Vězeňské zápisky Češky, která byla odsouzena za to, že se během tříměsíční stáže v Budapešti nenaučila dostatečně maďarsky. Při hraniční kontrole zavazadel u ní byla nalezena také učebnice pro samouky.
Tu si žena koupila ještě v Praze, cvičení ovšem vyplnila pouze do půlky druhé lekce. U soudu se hájila tím, že pracovala v mezinárodní firmě, kde se mluvilo výhradně anglicky, a že si učebnici maďarštiny pořídila jen tak ze zájmu. To, že se slovy tolmács, kérek, dožadovala soudního tlumočníka, pouze stvrdilo oprávněnost celého obvinění.
***
Nebudu popisovat to martyrium. Chudák Balász asi lituje, že se narodil na slovenské dědině, a měl tedy schopnost mi celý rozsudek tlumočit. Tahle cela oproti té vazební ujde, asi jsem ve snížené ostraze, ale co já o tom vím. Deník si každopádně schovávám, nesmíme používat jiný než maďarský jazyk. Samozřejmě to porušujeme – Finka Suvi, která je v cele se mnou, mi už šeptem anglicky vyprávěla o své maďarské přítelkyni Nóře. Naučila se od ní hodně slov, dle usnesení soudu však méně, než kolik by se bývala naučila od muže. Pro Finy je tu speciální oddíl, protože jsou ugrofinští. Suvi ale říká, že se ty jazyky podobají jako angličtina a hindi.
***
Režim – budíček brzy ráno, snídaně, 4 hodiny maďarštiny, oběd, 4 hodiny maďarštiny, večeře, samostudium. Suvi mi pomáhá sepsat odvolání. Jídlo kupodivu výborné. Jen ho, nevím proč, jíme v hotelové restauraci, kam nás sváží, a kde se, ač pod dohledem a označení, mísíme s hotelovými hosty.
***
Snažím se vysvětlit, že mám v Praze práci, a že pokud do ní nepůjdu, vyhodí mě. Taky se snažím vysvětlit, že pokud nezaplatím nájem, vystěhují mě. Něco říkají a ukazují mi naši celu. Toto má teď být můj domov. A magyar nyelv mé jediné zaměstnání.
***
Judith překvapilo, že jsem tak rychle dohnala Markuse a Georgije. Oba jsou studenti, jeden Němec, druhý Bulhar. Erasmus už není tak bezpečný, jak býval.
Předběhla jsem Kolumbijku Sandru, ona je ale dřevo na jazyky. Má dceru s Maďarem, vyhmátli ji, když ji vedla do školky a nezvládla říct, v kolik ji vyzvedne. Prý se učí už dva roky, ale nedělá pokroky. Dochází denně na lekce, manžel a dítě na ni každý večer čekají. Chybět smí dvakrát měsíčně. Doma se stará o dítě, přes noc programuje.
***
Ještě za tmy nás naložili do antonů a odvezli na exkurzi do Miškolce. Celou cestu rostu z G., pořád mele něco o penězích, divím se, že ho těžkooděnec nepraští, mele totiž německy a M. jen tupě přikyvuje. V Miškolci fasujeme plavky a jdeme se koupat do lázní. Prosedím den v tom nejteplejším bazénku, kam ani ostraha nevleze.
***
Den blbec. Moje odvolání zamítnuto, rozsudek potvrzen – 8 hodin maďarštiny denně, po zbytek dne studium maďarské kultury a tradic. Chybí však délka trestu, tu nezná nikdo. Proč se mě nezastane třeba ambasáda nebo nějaká lidskoprávní organizace? Jenže já netuším, co se děje venku, a ztrácím pojem o čase. Řekla jsem Judith na hodině, že k obědu jím gyümölcs leves. Do slova ebéd cpu ale stále české é, tak po mně hodila slupku od banánu. Nakonec nás museli evakuovat, protože nám třídu vytopila dešťová voda. Takže teď samostudium v cele, všude nevlídno a mokro. Suvi mi radí s úkolem.
***
Dnes pro změnu vedro. Téma: hungarikum. Sandra už to musela slyšet stokrát, když furt propadá. Přidělili mi konečně pořádný sešit, tak jsem si přepsala zápisky z minulých lekcí. Vedle nich jsem si vylepila obrázky všech hungarik a vybarvila je. Blb G. se mi za to směje, sám dnes přitom netušil, jak se řekne lžíce.
***
Večer měly všechny jazykové úrovně společné ochutnávky maďarských vín i s bachaři. Mluvíme lámaně, ale mluvíme, mlčet by bylo horší. Největší překvapení: Markusovi je teprv 19 a jeho otci 94. G. se u každé lahve ptá, kolik stojí peněz. Američanka Lindsay umí maďarsky nejlíp, je v pokročilých našla tu cestu k bohu.
Večer končí překvapivou pobídkou, ať si vezmeme nedopité lahve s sebou do cel. Suvi bere tři, já jednu. Ráno ji nezvládnu vzbudit. Nejdřív mi to přijde vtipné, ale není to vtipné. Takže tak, Egri Csillagok.
***
Suvi bude za pár dní dobrá. Nikdo netušil, že tu měla taky léky. Přísná prohlídka všech cel, hledají kontraband, deník uchráněn, ale těsně. Teď sama v cele, učím se pohybová slovesa.
***
Vedro. Antonem do Egeru, nějaké slavnosti v kostýmech, co pět minut duní dělo, G. mě zas rozčiluje těmi penězi. Když se ho ptám, z čeho bude žít na svobodě on, říká, že když odněkud jsem, musím tam přeci mít i dům, kam se můžu vrátit. Markus a Suvi se mě zastanou, že taky nic nemaj. Pak do Sarvari cukrárszdy, nejstarší v Egeru. Útratu zaplatí jen těm, kdo si umí maďarsky objednat. Všichni to umíme. G. rovná drobné do komínků, které mu nakonec zboří a seberou.
***
Od rána migréna. Do třídy odkudsi vlezla ještěrka. Judith ji vyhnala smetákem. Posloucháme budapešťský koncert Queenů a zpíváme si Tavaszi szél. Pak píšeme test. 99 procent, za dobrý výsledek dostanu túró rudi. Chudák Sandra jen 33. Po testu to dostanu, z křečí je mi na omdlení, G. mě podepře a spolu se stráží odvede do cely. V té prospím zbytek dne. Místo večeře jen to ulité túró rudi.
***
Rutina. Už ani nevím, co psát. Maďarština není tak těžká, jak se zdála. Sandra je pořád na chvostu, a my jdeme o úroveň výš. Nová učitelka Kriszta je příšerná, šišlá na nás jak na děti, ale aspoň po mně nic nehází. Je to furt lepší, než kdyby to bylo horší.
***
Říkali, že pokud se budu tak dobře učit, pustí mě domů. Já ale nevím, co je návrat. Líp mi teď bude tady. Třikrát denně s maďarskou trikolórou na rukávu nabírat ovocnou polívku z mísy na svédasztalu, občas výlety, ještě nebyl Esztergom, a to jsme o něm už četli. To jediné, co mi snad chybí… tvoje tvář s hebkým odrazem. To poslední, co jsem neviděla z vlaku, protože mě nenapadlo se s tebou kdy rozloučit.
Alžběta Stančáková (*1992, Praha) je česká básnířka a prozaička. Za svůj debut Co s tím obdržela Cenu Jiřího Ortena za rok 2015.
Foto: ©Paulína Stretavská
<p><i><br></i></p><p><i><br></i></p>
