Ikona české módy oblékala téměř všechny slavné ženy začátku 20. století. Socialistický režim ji okradl o firmu, kterou vybudovala, i o rodinu, kterou nadevše milovala. Česká „Coco Chanel” se i přesto dožila úctyhodných 91 let.
Dcera úspěšného architekta a stavitele Františka Vošahlíka měla krásné dětství, které však vzalo zasvé už v jejích 10 letech. Její milovaný tatínek zemřel na tuberkulózu, což tvrdě dopadlo na celou rodinu, jejíž sociální status značně upadl. Nezbývala jim jiná cesta, než tvrdá práce a snění. Matka začala provozovat malý krám, kde musela Hana vypomáhat. Už tehdy docházela do salónu Anežky Fischerové na Starém městě v Praze. Móda ji fascinovala a cítila, že nemá příležitost se realizovat. V osmnácti letech tak odešla z učení s jasným plánem: šít to, co chce, a najít si zajištěného a pohledného ženicha. Mladá žena měla nejen smysl módu, ale měla i obchodního ducha a selský rozum. Šít začala na koleni a postupně si založila živnost. Její budoucí manžel Viktor ovšem velkým jměním neoplýval. Panoval však mezi nimi soulad a Viktor byl srozuměn s tím, že Hana není žena, která by mohla zůstat v domácnosti. Společně začali spořit a později skutečně otevřeli Salón U Pěti králů. Zanedlouho byli manželé požehnáni dvěma syny Milošem a Viktorem.
Podolská šila dál i za první světové války, po jejímž konci se obraty začaly zvyšovat. Organizovala první veřejné módní přehlídky v Československu a díky tomuto prvenství se jí dostávalo čím dál tím většího uznání. Investovala do reklamy a spolupracovala s dalšími podniky v oboru obuvnictví a rukavičkářství. Byla velice pečlivá, dbala na kvalitu i nejmenší detaily a její zákaznice pro ni byly bohyněmi. Šila herečkám českým i zahraničním, oblékala i první dámu.
Když jí bylo 46 let, smrt jí začala brát další významné muže jejího života. Nejprve byl nešťastnou náhodou při lovu zastřelen její manžel Viktor. Hana nevěděla, co si počne. Milovaný manžel jí byl velkou oporou v podnikání. O 10 let později zemřel i její prvorozený syn Miloš. Druhá světová válka byla za dveřmi a Hana se snažila svůj podnik maximálně vytěžit. Obrat sice začal váznout, navzdory tomu během války salón udržela.
Společně se synem Viktorem a jeho rodinou přečkali těžké čas relativně zabezpečeni. Na původ či politické přesvědčení své klientely se nikdy neohlížela, po válce ji proto škodilo, že šila i pro Němky. S příchodem komunistů byl podnik Hany Podolské znárodněn mezi prvními a jeho bývalá majitelka v něm nesměla ani pracovat. Nový režim dovedl Viktora s jeho rodinou k rozhodnutí o emigraci do Londýna. Hana měla v Praze zůstat sama, ale než Viktor stihl odjet za dcerou a manželkou, zavřeli ho na 13 let. Z vězení se dostal po sedmi letech a žil s matkou, na kterou musel donášet, což se podepisovalo na jeho psychice. Rozhodl se odjet a Hanu přesvědčoval, aby jela s ním, jí ale pokročilý věk bránil v tak zásadních změnách.
I když byla během komunismu terorizována a okrádána, nikdy nepodlehla. Na režimu se jí toho nelíbilo mnoho, hlavně „móda“ laciných látek, které měly přinést levnou uniformní módu dostupnou všem. Ke konci života byla upoutána na lůžko a veškerý majetek odkázala své hospodyni, která se o ni starala. Její ostatky jsou uloženy v Praze.
Oficiální text pořadatele
Ilustrace: ©Petra Šestáková
Vizuál výstavy je dílem spolupráce se studenty Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni.
"Oblékat celou epochu, oblékat celou zemi: práce, vytrvalost a intuice. Hana Podolská (1880-1972), průkopnice české módy, byla příkladem všeho zmíněného – jakož i živého propojování módy s kulturou a společností. Podolská tak byla spjata se zlatým věkem první republiky, obrazem moderní ženy, s filmem, divadlem i fotografií. Je přirovnávána ke Coco Chanel, spojila však francouzský vkus s lokální tradicí a stvořila vlastní styl, který byl zároveň český i mezinárodní. To se odráží i v nadčasovosti jejích oděvů, jejich rafinované eleganci a dokonalém krejčovském zpracování. Coby mistryně propagace pořádala jako první v České republice skutečné módní přehlídky a spolupracovala s fotografy jako byli František Drtikol a František Vobecký. Její proslulý salon navštěvovaly filmové hvězdy i první dámy. Její cesta k úspěchu však byla dlouhá a vyžadovala umělecké, obchodní a technické znalosti, jakož i porozumění řeči lidí a doby.
Navzdory znárodnění zůstala Hana Podolská po zbytek života blízká svému módnímu domu, svým kolegům a Praze. Její životní dílo je součástí kulturního dědictví střední Evropy, které je pro nás všechny stále příkladem a zdrojem inspirace."
/Zsolt Mészáros – literární historik, historik umění/
Zsolt Mészáros je historik literatury a umění, pracovník Petőfiho literárního muzea (Petőfi Irodalmi Múzeum – PIM). Specializuje se na historiu módy a žen.
