Inka Bernášková -- novinářka
„A Československá republika přece bude!” - poslední výkřik Inky Bernáškové.
Progresivní česká novinářka a statečná protinacistická odbojářka položila život v naději, že se podaří znovuobnovit nezávislost Československa. Rozená Pražanka byla dcerou úspěšného malíře Vojtěcha Preissiga, který chtěl zakusit zaoceánské poměry. Část dětství tudíž strávila v USA, kde se naučila velmi dobře anglicky a mimo jiné se projevil i její spisovatelský talent. Doufala v kariéru spisovatelky či novinářky a toužila získat řidičský průkaz, možná snad dokonce i ten letecký! Z bezpečné americké půdy sledovala události první světové války, kdy u Preissigových našel útočiště i sám budoucí prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Inku nadchl jeho záměr vybudovat samostatnou vlast a po válce se ve svých sedmnácti letech vydala zpět do rodné Prahy. Tam záhy potkala svého budoucího manžela – bratrance Eduarda, jehož si Inčini rodiče pro svoji dceru rozhodně nepředstavovali. Nejspíš tušili, že jejich Inka vedle sebe potřebuje výraznější osobnost, než je úředník z povolání. Manželství nakonec nebylo šťastné, Inka v něm strádala, a nemohla realizovat své plány řídit auto nebo dokonce letadlo. V době Mnichovské krize se Inka neváhala dobrovolně připojit k Červenému kříži. Vypukla druhá světová válka a Inka se spolu s rodiči přidala k odboji. Inku odbojová činnost nesmírně naplňovala, viděla v ní smysl svého života. V roce 1940 ji zatklo gestapo, následovaly kruté výslechy. Inka odmítla jakoukoliv spolupráci, nikoho ze svých spolupracovníků neprozradila a veškerou vinu vzala na sebe. Byla odsouzena k smrti a popravena v Berlíně gilotinou, nedostalo se jí ani řádného pohřbu. Stala se tak první Českou, popravenou nacisty. Za své hrdinství později obdržela prezidentskou medaili in memoriam.
Oficiální text pořadatele
Ilustrace: Dominik Tyl
Vizuál výstavy je dílem spolupráce se studenty Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni.
