Mezinárodní festival animovaného filmu Animest je jediný festival svého druhu v Rumunsku. Byl založen roku 2006 s cílem ukázat rumunským divákům animované filmy z celého světa a zároveň nabídnout doprovodný program plný workshopů, masterclass, koncertů, večírků nebo debat s umělci. Na letošním ročníku soutěžily i dva filmy spojené s Českou republikou: Přes hranici a Moje slunce Mad. Oba filmy měly velký úspěch, Přes hranici získal první místo v kategorii celovečerních filmů a Moje slunce Mad speciální cenu poroty.
V pořadí již šestnáctý ročník Animestu se konal v Bukurešti v první půlce října, a to i přes nepřízeň koronavirové epidemie. Jakkoli pro pořadatele náročný, pro Českou republiku byl tento ročník velmi úspěšný. Film Moje slunce Mad režisérky Michaely Pavlátové pojednávající o Češce, která se přestěhuje za svou životní láskou do Kábulu, vyhrál speciální cenu poroty.
Přes hranici, který vznikl v koprodukci Česka, Francie a Německa vyhrál hlavní cenu. Film sleduje příběh sourozenců, kteří utíkají z nespecifikované východoevropské země. Producenta filmu Martina Vandase jsme se zeptali na pár otázek:
Gratulujeme k ocenění a rovnou se zeptáme: jak byste film Přes hranici představil a v čem je pro vás osobně speciální?Osobní v mnoha věcech. 10 let života a intenzivní spolupráce na unikátním projektu. Osobně speciální je v tom, že jsem překvapen, jak za těch deset let získal na aktuálnosti zároveň i nadčasovosti. A osobně to byla pro nás velká zkušenost z mezinárodní koprodukce na světově prvním celovečerním filmu animovaném malbou na skle.Téma migrace a útěku před válkou je velkým společenským tématem posledních let. Ovlivnilo to nějakým způsobem vznik tohoto filmu?Právě že v době vzniku (scénář vznikal v letech 2009 – 2012) to nebylo žhavé, ale pouze univerzální téma s hluboce humanistickým přesahem. A ani při natáčení jsme si nemysleli, že budeme tak aktuální, jak to momentálně vypadá.Do Bukurešti na Animest jezdíte opakovaně – jaké to pro vás bylo letos a s jakými dojmy odjíždíte? Animest mám osobně rád kvůli lidem, kteří ho organizují (S Mihailem Mitricou jsme i koprodukovali jeden rumunský krátký animovaný filmCEVA) i kvůli jejich vytrvalé donquiotské snaze propagovat kvalitní animaci a vozit do Bukurešti skvělé filmy. Letošní ročník byl o to těžší, že se konal v atmosféře znovu narůstajícího covidu, restrikcí a omezených možností se setkávat. Přesto jsem odjížděl s pocitem, že i v těžkých časech animace žije, lidé ji chtějí vidět na plátně a chtějí se při ní bavit i smát.Je něco, co vás letos na Animestu překvapilo, co jste objevil a nečekal? Přijemně mne překvapilo nejen množství mezinárodních hostí, velmi prestižní ženská porota mezinárodní soutěže i účast mladých tvůrců Nepřekvapil, ale potvrdil se mi můj názor na Mihaie Mitricu a jeho tým jako neuvěřitelnou partu lidí, kteří zvládají uvádět filmy, dělat on-line rozhovory s tvůrci pro své vysílání a ještě najít chvíli na milé slovo s návštěvníky i hosty. Skvěle, profesionálně, lidsky.Jak vnímáte rumunský animovaný film v mezinárodním srovnání? Zajímavá jména, autory či iniciativy, které bychom si neměli nechat ujít.Potěšilo mne pitching forum nových rumunských projektů. Tvůrci se během festivalu opravdu připravili, prezentace byly skvělé, profesionální a velmi slibné. Od krátkého filmu až po náročný seriál, od loutky přes 2D až po počítačovou animaci. Myslím si, že rumunská animace je na vzestupu, vidím zajímavé mladé lidi. Já osobně si velmi cením Paula Muresana, který je v Cluji trochu solitér, ale zároveň jsem moc zvědav na jeho nový projekt.
