Zpěvačka
Její dětský křik se rychle přetransformoval na zpěv, který ji provází celým životem. Rodiče ji vedli k hudbě, naučila se hrát na piano a když se přestěhovali do malého lázeňského města Poděbrad, založila svůj vlastní hudební útvar. Časem s kapelou objížděla i širší okolí, což pro ni znamenalo útěk od reality. Její otec měl politické neshody a Marta nemohla jít na vysokou školu. Nastoupila do poděbradských skláren, ze kterých jí kvůli politickým důvodům brzy dali výpověď.
Vydala se zkusit štěstí do divadla v Pardubicích. Zazářila natolik, že s jejím představením ukončili konkurz a Martě bylo nabídnuto angažmá. Stala se celorepublikovou hvězdou, s dalšími umělci založila uskupení Golden Kids, které mířilo strmě na špičky hudebních hitparád v ČSSR i za oplocenými hranicemi. Marta se tak dostala na koncerty do Německa i Francie, několikrát získala prestižního Zlatého slavíka či Bratislavskou lyru.
Nejznámější písní se stala ta z roku 1968, tedy z roku, ve kterém k nám vtrhla ruská vojska. “Ať mír dál zůstává s touto krajinou…” znějí slova skladby Modlitba pro Martu, která se stala symbolem odporu československého lidu. Není se čemu divit, že následující léta pro ni byla více než krušná. Bylo jí znemožněno vystupovat a směla pracovat pouze v obyčejných manuálních zaměstnáních. Byla součástí undergroundové scény a StB jí vytrvale házelo klacky pod nohy. Prošla si něčím, čeho se snad každá žena bojí, přišla o miminko v 8. měsíci těhotenství a prodělala u toho klinickou smrt. Následně se stáhla a několik let strávila na chalupě. Její manžel odjel do exilu a rozvedli se. Jejím comebackem bylo podepsání Charty 77, dokumentu ostře vyhrazeného vůči režimu a ve Švédsku vydala několik nových písní. Nakonec se na ní osud usmál, když jí a jejímu novému manželovi dal dceru. O deset let později Myrta byla i u zrodu svobodné republiky, přičemž na Sametové revoluci po dvaceti letech mlčení opět zazpívala Modlitbu pro Martu a českou státní hymnu.
Byla vyznamenána řadou ocenění, českých i zahraničních. Byl jí konečně dán Zlatý slavík z roku, kdy komunisté zfalšovali výsledky, protože jim Marta byla nepohodlná. Mohla odjet, ale zůstala se svými. A proto zůstává Marta Kubišová symbolem vytrvalosti, svobody a pravdy.
Oficiální text pořadatele
Ilustrace: ©Klára Pavlovcová
Vizuál výstavy je dílem spolupráce se studenty Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni.
