Humanitární pracovnice.
Desítkám pronásledovaných Židů z Německa i Česka nezištně pomohla začít nový život v zahraničí. Na sedm set dětí, které pomohla zachránit, jsou dnes známé jako Wintonovy děti.
Když přišel v Německu k moci Adolf Hitler, Židům začalo jít o život a mnozí z nich se rozhodli utéct. V době světové hospodářské krize však žádný uprchlík nebyl nikde vítán. Tou dobou ovdovělá Židovka Marie Schmolková pocítila vůči německým Židům velký soucit. Stala se členkou Poradního sboru komisariátu pro uprchlíky z Německa a začala věnovat svou péči těm, kteří ji opravdu potřebovali. Snažila se s nimi být v neustálém kontaktu a díky svým konexím v různých zahraničních organizacích se jim snažila zajistit nové místo pro život. O Mariině vytrvalé práci dokonce psala i novinářka Milena Jesenská. Když nacisté vtrhli do Československa, byla skupina adeptů na pomoc velmi rozšířena. Filantropka sháněla pomoc, kde se jen dalo. Bylo třeba oblečení, potravin, povolení k odjezdu a dalších nezbytností. Časem se však pod tíhou nekonečné práce začala hroutit, a navíc dospělé uprchlíky už nechtěl skoro žádný stát přijímat. Nezbývalo tedy než se zaměřit alespoň na děti. Společně s Doreen Warrinerovou, Trevorem Chadwickem a Nicholasem Wintonem naplánovali tajnou akci, odvoz dětí několika vlaky do Velké Británie. Došlo tak k odloučení několika set dětí od svých rodin. Rodiče je bez váhání vyslali na cestu i navzdory skutečnosti, že se nejspíš nikdy znovu neuvidí.
Marie byla pro svoji činnost známá, a proto patřila mezi první, kdo byl při zahájení okupace zatčen gestapem. Ve vězení ji vyšetřovatelé trápili, věděli o ní, že má cukrovku, svého však nedosáhli. Díky tomu, že se za ni přimluvila řada významných osobností, mohla Marie odjet do Anglie, kde hodlala ve své činnosti pokračovat. Krutost okolností jí však vzala životní sílu, Marie onemocněla a brzy zemřela.
Oficiální text pořadatele
Ilustrace: ©Adéla Ťopková
Vizuál výstavy je dílem spolupráce se studenty Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni.
