Sochařka, představitelka moderního sochařství a zasloužilá umělkyně. Díky své originální tvorbě často nazývána jako první dáma českého sochařství.
2. března 1903 se v Prostějově narodila do bohaté průmyslnické rodiny malá Hana. Zatímco její o deset let starší bratr Oto se později ubírá cestou vědy a vynalézá kontaktní čočky, Hanu přitahuje spíše svoboda uměleckého světa. Zájem o umění ostatně vidí i doma, kde jí otec Karel ukazuje kromě obchodního nadání také zálibu v kultuře. To, aby Hanu poslali studovat uměleckou školu později poradí rodině přítel, architekt Jan Kotěra.
Hana se tedy s podporou otce může naplno věnovat tvorbě a odchází studovat do ateliéru Jana Štursy na Akademii výtvarných umění. Během studia potkává Bedřicha Stefana, za kterého se později provdá. Mezi uznávané české sochaře se zařadila už po skončení studií, ze svou závěrečnou prací nazvanou Údiv, která je také její poslední důležitou figurální prací. Další figurální plastika Mahulena (1955-1990) znázorňující symbiózu stromu a ženského těla, zůstává nedokončená.
Po skončení studia se Hana přesouvá do Paříže, kde působí 4 roky v ateliéru v ulici Mont Rouge. Inspiruje se francouzskými sochaři, nejvíce jí fascinuje Constantin Brâncuşi. V tomto období vytvořila například Stojící dívku, Torzo s vázou, Kompozici-Pomeranč, Podobiznu V. Makovského, Jdoucí nebo plastiku Pupen.
Právě Pupen z roku 1932 je považován za jednu z nejvýznamnějších soch české meziválečné avantgardy. I na tomto díle jsou vidět znaky její abstraktní tvorby - organicky tvarované objemy, ladné tvary nebo inspirace přírodními prvky, zejména detaily květů, stromů či jiných rostlin. Pupen nezajímal Hanu jenom jako součást květenství, ale také pro svou formu, ve které se snoubí jednoduchost s vitalitou.
Během druhé světové války se věnuje budování farmy ve Smržicích a netvoří žádná díla. Později, zejména v 50. letech, se pak věnuje veřejným zakázkám a formuje významná díla - Černou hlavu a Vivekanadu. Komunistický režim ale její tvorbu odmítá.
Dlouhá léta žije a tvoří v ateliéru na Malé straně, kde se potkává s fotografem Josefem Saudkem. Figuruje i v jeho fotografickém cyklu pojmenovaném Zahrádka paní sochařky. Při práci v ateliéru také v roce 1990 umírá.
Oficiální text pořadatele
Ilustrace: ©Adéla Ťopková
Vizuál výstavy je dílem spolupráce se studenty Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni.
