V dnešní době se o Ukrajině hodně mluví, ale hlasy ukrajinských umělců a spisovatelů jsou slyšet méně. U příležitosti Světového dne poezie, který se každoročně slaví 21. března, začínáme s prezentací básnických vztahujících se k aktuálnímu kontextu od ukrajinských básníků žijících v České republice: Kolji Ivaskiva, Alexeje Sevruka, Iryny Zahladko, Galiny Babak a Marie Iljašenko. V následujících týdnech si budete moci každé pondělí přečíst básně jednotlivých autorů.
Marie Iljašenko(nar. 1983, Kyjev) debutovala v roce 2015 sbírkou Osip míří na jih (nominace na cenu Magnesia litera), sbírka Sv. Outdoor vyšla v roce 2019. Za své básně byla navržena na Drážďanskou cenu lyriky a cenu Václava Buriana. Píše také povídky a eseje. Pracuje jako nakladatelská redaktorka a příležitostně překládá. Žije v Praze.
Havrani
Letos prý bude krutá zima.
Havrani přiletěli příliš brzo –
podél Stryje, Tisy, Dunaje.
Černé je nebe nad střední Evropou.
Co dělat? A proto spím.
A jako slepec objímá horu
Braillova písma, objímám svůj polštář.
V zatáčce snu potkávám
staré lásky i se ženami a dětmi,
dotýkají se mě hřbetem ruky.
Jsme v čase, kdy Kristus ještě chodí
po kamenité půdě Galileje.
Apoštol Pavel tu ještě není,
aby házel po svých bližních kameny.
Trajektorie pohybu: země – nebe – ty.
It’s about fire
Ujít ještě jednu míli ještě dvě míle
protože nikdy nevíš kdy město které je tvou pouští
rozkvete kaktusy a nikdy nevíš
co řekne tvé tělo na další míli na ještě dvě míle
It’s all about fire
That keeps you going
Malá noční hudba
Cvrček za pozdní noci na žižkovském dvorku:
Žiju na staré hrušce. Plody z ní padají a duní,
zní to jako útok bratrské velmoci.
Moje tělo hoří, ale vím, že brzo vychladne.
K ránu oba usneme a budeme spát klidně,
Bez výčitek a bez vytáček.
