27. května si připomínáme významné výročí od proběhlého útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ten se odehrál v Praze přesně před 80 lety. Atentát, který je rovněž známý pod názvem „Operace Anthropoid“ byl heroickým činem českého protinacistického odboje a výsadkářské skupiny československé exilové armády v čele s Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem, kteří byli pro tento úkol speciálně vycvičeni ve Velké Británii. I přesto, že je samotný akt nazýván atentátem, není vnímán negativně. Nacistická propaganda ovšem tohoto výrazu zneužila a poprvé jej použila v negativní konotaci, když jej označila za zločinný akt. Podle některých historiků je proto vhodnější užívat namísto „atentátu“ spíše výraz „útok“.
Co útoku předcházelo
27. září 1941 pověřuje Adolf Hitler Reinharda Heydricha říšským protektorem v Čechách a na Moravě. Ten má v tu dobu pouze zastupovat nemocného Konstantina von Neuratha. Všichni ovšem tuší, že „zastupující“ je v tomto případě spíše vyhýbavým termínem pro označení kruté skutečnosti. A to, že Hitler si na tuto pozici vybírá muže, kterému bezmezně důvěřuje, a který splní veškeré jeho rozkazy precizně a bez odmluvy. Heydrich proto ihned po svém příjezdu do Protektorátu vyhlašuje stanné právo a kvůli zmírnění domácího odboje zavádí tvrdé sankce, represe i nemilosrdné popravy. I proto následně získává přezdívku „řezník z Prahy“.
Československá exilová vláda v Londýně proto vydává pokyn k likvidaci Heydricha. K tomuto úkolu je vybrán a speciálně vycvičen tým výsadkářů a samotná akce získává krycí název„Operace Anthropoid“.Do jejího čela se dostávají výsadkáři Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Mladí hrdinové, kteří spolu s mnoha dalšími zaplatí za čin proti nacistickým zvěrstvům vlastním životem. Seskok Gabčíka s Kubišem se uskuteční v prosinci roku 1941 poblíž Prahy v obci Nehvizdy. Následně se oba mladíci spojují s domácí odbojovou organizací. Pomoc při vykonávání nebezpečného plánu jim nabízejí desítky českých rodin.„Sokolských rodin, které pomáhaly parašutistům, bylo velice mnoho. Asi nejznámější jsou Novákovi, Moravcovi a rodiny, které nacisté vyvraždili v souvislosti s Čurdovou zradou,“upozorňuje historik Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu.
Zajímavý je rovněž fakt, že v noci z 11. na 12. května 1942 žádá domácí odboj v Praze prostřednictvím vysílačky Libuše výsadku Silver-A od československé exilové vlády v Londýně přehodnocení atentátu. Místo Heydricha navrhují nový cíl – ministra školství a kolaboranta Emanuela Moravce.„Atentát na H by asi v ničem neprospěl spojencům a pro náš národ by měl nedozírné následky,“stálo ve zprávě. „Nejenže by ohrozil naše rukojmí a politické vězně, ale vyžádal by si tisíce dalších životů a uvrhl národ do neslýchaného útlaku.“ Požadavku ovšem nebylo vyhověno a akce pokračovala dle původního plánu.
Po několika týdnech bedlivého sledování Heydrichova pohybu mají Gabčík s Kubišem všechny potřebné informace k zahájení útoku (detaily jako čas příjezdu a odjezdu Heydricha jim poskytuje František Šafařík, údržbář nábytku ve Správě Pražského hradu). Celá akce je usnadněna tím, že Heydrich jezdí každý den na Hrad po stejné trase, navíc ve stejný čas, a ještě v neopancéřovaném voze bez ozbrojeného doprovodu. Tak sebejistý si tou dobou je. Zdá se, že jednodušší už to být nemůže, ale bohužel opak je pravdou.
Průběh atentátu aneb klíčový den D
27. května 1942 míří Heydrich jako obvykle ze zámku v Panenských Břežanech na Hrad, odkud se má poté vydat do Ruzyně a letecky se přepravit do Berlína za Hitlerem. Jeho automobil zatáčí tehdejší Kirchmayerovou třídou do ulice V Holešovičkách, kde musí řidič zpomalit. Toho si jsou Gabčík s Kubišem velmi dobře vědomi. Gabčík při průjezdu vozu odhazuje kabát a snaží se Heydricha zastřelit, jeho samopal ovšem v daný okamžik selže. Heydrich navíc v moment, kdy si uvědomí, že se jedná o atentát, učiní dvě naprosto zásadní chyby. Než aby z místa útoku rychle odjeli, poručí řidiči, Johannesovi Kleinovi, vůz zastavit. V automobilu se navíc postaví, aby Gabčíka osobně zlikvidoval. V tu chvíli přichází na scénu Kubiš, který se snaží do automobilu vhodit odjištěný granát. Vůz mine, střepiny z granátu ovšem zasáhnou Heydricha do zad. To, že bude zásah fatální a zastupující říšský protektor následkům zranění pár dní na to podlehne, zatím nikdo z nich netuší.
Dívenka s kolem
Gabčík s Kubišem následně prchají z místa činu. Zatímco Gabčíka pronásleduje řidič Klein, Kubiš ujíždí na vypůjčeném kole. To po chvíli opírá u obchodu Baťa na rohu Slavatovy a Primátorské ulice a míří k rodině Novákových, která mu poskytuje azyl. Nejmladší, tehdy čtrnáctiletá, Jindřiška Nováková je následně vyslána přivézt odložené kolo zpět domů. V Libni ji však zahlédnou svědkyně, kterým se celá situace zdá náramně podezřelá. Ze strachu předají gestapu veškeré informace, čímž se odstartují masivní pátrací akce a brutální výslechy. Pro Jindřišku a celou její rodinu si gestapo přichází 9. července 1942. Následně jsou všichni převezeni do koncentračního tábora Terezín, odtud poté do Mauthausenu. Zde je také Jindřiška spolu s celou rodinou 24. října 1942 zastřelena. Řadí se tak mezi vůbec nejmladší oběti, kterou nacisté v Mauthausenu zavraždili.
Smrt Heydricha a následné represe
Bezprostředně po útoku je Heydrich převezen do nemocnice Na Bulovce. Po několika dnech léčby však 4. června 1942 umírá (přesná příčina smrti není dosud známa – pozn. autora). Již druhý den po útoku jsou ve výkladní skříni Baťova domu v dolní části Václavského náměstí vystaveny věci patřící atentátníkům (dámský velociped, balonový plášť, aktovky a čepice). Pár dní po smrti Heydricha Němci uspořádají velkolepý smuteční obřad a rovněž nabízejí odměnu 10 milionů korun za jakékoliv informace vedoucí k dopadení pachatelů. Jen těžko se dá pochopit, že smrtí nacisté trestají byť jen údajné schvalování atentátu.
Kromě výslechů, mučení a četných poprav dochází rovněž k dosud nevídané krutosti Němců. 10. června 1942 vypálí a srovnají se zemí obec Lidice, jejíž obyvatelé mají údajné vazby na atentátníky. I přesto, že se podezření nepotvrdí, K. H. Frank si chce u Hitlera vysloužit uznání, proto po jeho souhlasu dává pokyn k vypálení celé obce, jejímu srovnání se zemí, postřílení mužů, odvozu žen do koncentračních táborů a vybraných dětí do německých rodin. Dva týdny na to je vypálena i osada Ležáky, údajně kvůli tajné radiostanici v místním mlýně. Z obyvatel umírají všichni, snad až na dvě sestry, které jsou poslány do Německa na převýchovu.
Zrada ve vlastních řadách
16. června 1942 se na pražském gestapu k výslechu dobrovolně hlásí Karel Čurda, výsadkář skupiny Out Distance. Ten údajně prozradil Marii Moravcovou s rodinou, kteří ve svém pražském bytě ukrývali parašutisty Gabčíka s Kubišem. Při zatčení gestapem spáchala sebevraždu, její manžel Alois a mladší syn Vlastimil (který místo úkrytu parašutistů pod krutým nátlakem nacistům prozradil) byli zastřeleni v Mauthausenu 24. října 1942.
Obléhání kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde se výsadkáři ukrývali, se účastnilo kromě samotného K. H. Franka téměř 800 německých vojáků. Krom Gabčíka s Kubišem se v kostele (a podzemní kryptě) skrývali i další parašutisté (např. Adolf Opálka či Josef Bublík). Němci chtěli parašutisty dopadnout za každou cenu živé, ale to se jim nepodařilo. Všichni zemřeli buď na následky těžkých zranění nebo spáchali sebevraždu. Ještě před tím než se tak stalo, snažil se je Čurda pod tlakem Němců vylákat z kostela ven. Parašutisté však odpověděli:„Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“Na jejich počest byl v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje vybudován Národní památník hrdinů heydrichiády.
Zdroj fotografie: Vojenský historický ústav / autor článku: Karolína Škodová
