Architekt Osamu Okamura zavítal na týden do Rumunska. První část říjnového týdne strávil Osamu v Bukurešti, kde diskutoval s místními architekty, urbanisty a aktivisty o možných změnách a vylepšeních hlavního města. S Bukureští se ve středu rozloučil přednáškou a následnou debatou v sále Českého centra a pokračoval do Brašova, architektonicky odlišného města. Zde Okamura vedl urbanistický workshop se skupinou brašovských středoškoláků, kteří by se tomuto tématu chtěli v budoucnu věnovat, a zúčastnil se večerní odborné přednášky na Transilvánské univerzitě. Na závěr jeho pobytu jsme pořidili toto interview.
Bukurešť jsi navštívil potřetí během uplynulých 15 let, jak na tebe jako urbanistu město po delší době působilo?
Bukurešť je již mnohem živější, centrum města a mladí lidé vyhlížejí výrazně kosmopolitněji než před lety. Psi polehávající na chodnících zmizeli. Auta díky patníkům neparkují na chodnících, to ale opět platí spíše pro centrum, v jiných čtvrtích je město stále plné bariér a zvláště chodec to tu opravdu nemá lehké.
Hlavním tématem tvých vystoupení v Bukurešti a Brašově bylo “Město pro každého”, na základě stejnojmenné knihy, jejíž jsi autorem. Kde vidíš největší výzvy a co se naopak daří v těchto městech realizovat?
Za prvé je zřejmý obrovský rozdíl mezi spíše zanedbanou Bukureští a již od pohledu lépe spravovaným Brašovem – což se projevuje jak v rozdílu v péči o jednotlivé domy, tak především o veřejný prostor nebo v organizaci veřejné dopravy. Brašovu je z mého pohledu těžké cokoli vytknout, také jsem tam ale strávil výrazně méně času a jen na jednom místě.
Naopak Bukurešť je město plné výzev: velké množství domů v havarijním stavu, technicky zanedbaná infrastruktura veřejné dopravy, včetně stanic metra, zanedbaný veřejný prostor plný bariér, kterému vévodí řeka v podobě velké betonové stoky. Do toho zasazených několik luxusních hotelů, administrativních paláců a vládních budov. Široké bulváry s řekami automobilů stojících v nekonečných zácpách, které je možné bezpečně přejít jen na několika od sebe značně vzdálených přechodech.
Ve vyloučené lokalitě několika bloků sociálního bydlení pro romské obyvatele ve čtvrti Ferentari se za posledních 20 let nezměnilo k lepšímu téměř nic.
S tím ostře kontrastují nyní tak nádherně opravené a pozlacené ortodoxní chrámy a kláštery.
Na přednáškách, diskuzích a workshopech jsi mluvil s architekty, urbanisty, aktivisty i studenty, kteří se svými městy a veřejným prostorem zabývají. Co si z toho odnášíš a vidíš nějaké rozdíly mezi českým a rumunským vnímáním městského prostoru?
Místní odborníci a aktivisti jsou obrovsky erudovaní a skvěle propojení do světa. Mezi odborností svých českých a rumunských kolegů nevidím žádný výraznější rozdíl. Jen se mi zdálo z vyjádření rumunských kolegů, že zastoupení aktivních občanů ve společnosti je možná na počet obyvatel u nich menší než u nás, tedy mají výrazně více práce – a výsledky zatím nejsou tolik patrné. To chce však jen čas a neztrácet naději.
Jedním z fenoménů přechodového období je pro mě obrovská popularita pop-up dočasných projektů v Bukurešti. Když zatím nelze dosáhnout trvalejších změn k lepšímu ve větším měřítku, dochází k vytváření ostrůvků dočasných městských intervencí, které nejsou tak investičně náročné, jsou legislativně dostupnější, a přitom umožňují město užívat příjemným způsobem hned, bez zbytečných odkladů.
Celý jeden den jsi vedl urbanistický workshop pro středoškoláky z Brašova. Jak se ti s nimi pracovalo? Odnášíš si z tohoto dne jako univerzitní pedagog nějakou inspiraci pro budoucí práci se studenty?
Brašovští středoškoláci byli úplně skvělí – tvořili totiž velmi motivovanou a soustředěnou skupinu, která nyní prochází dvouletou přípravkou na přijímací řízení na školy architektury po celé zemi. Tím se výrazně lišili od typických českých gymnazistů velmi rozdílných zájmů, se kterými většinou doma pracuji. Je jasné, že s takto motivovanou mladou generací čeká Rumunsko jen skvělá budoucnost.
Nejsilnější momenty, vjemy či inspirace, které si z Bukurešti a Brašova odvážíš zpět do Česka?
Nejsilnějším momentem byla dopravní nehoda, která se stala přímo před našima očima, během expertní diskuse o tom, jak udělat město Bukurešť obyvatelnějším. Na přechodu před námi auto přejelo chodce, ten srážku nepřežil. Byl to pro nás pro všechny velký šok. Osobně nás to zasáhlo. Uspořádali jsme hned na místě veřejnou demonstraci s velkými transparenty za bezpečnější ulice a svolali média. Budu teď sledovat, jestli se podaří dosáhnout pozitivní změny. To by byl důležitý hmatatelný výsledek.
Akce proběhly v rámci cyklu The Future Lab ve spolupráci s ARCEN, BAZA, Zeppelin Magazine a TRANSILVANIA University of Brasov.
