Alecu Solomon patří od 90. let mezi výrazné rumunské dokumentaristy. Na svém posledním filmu Arsenie – Báječný život po životě pracoval více než pět let a sleduje v něm posmrtný život, popularitu a kult Arsenie Bocy, pravoslavného kněze, teologa a mystika. Mezinárodní premiéru měl snímek nedávno na MFF v Karlových Varech a při té příležitosti jsme se autora zeptali na několik otázek.
Zdá se, že Arsenie Boca je ve filmu výchozím bodem pro kladení současných otázek. Proč jste si vybral právě tuto postavu a jaká témata byla přitom klíčová?
Přesně tak; zdálo se mi, že kult Arsenie Boca je zrcadlem společenských změn v naší části světa. Odráží se v ní zklamání vyvolané brutální postkomunistickou transformací, rostoucí nedůvěra ve vědu, politická manipulace s vírou a celosvětový nárůst iracionality a magického myšlení. Nejde jen o lokální jev, ale o jev globální - pokud se podíváme na vzestup konzervativních myšlenek v Trumpovské Americe nebo na podobný mocenský posun v Polsku, Turecku, Maďarsku atd.
V dokumentu pracujete s malou, ale různorodou skupinou poutníků. Nakolik jste se při natáčení mohli držet nějakého scénáře či "plánu" a nakolik jste nechali vše přirozeně plynout v závislosti na protagonistech a okolnostech?
Bylo důležité mít nějakou metodu a používat ji jen jako základ pro improvizaci. Tato metoda zahrnovala některé kroky, které jsem naplánoval: cestu, čtení dokumentů týkajících se Arseniova života, skupinové debaty o těchto textech, rekonstrukci některých zázraků zmíněných v dokumentech a nakonec reakce poutníků. Měli jsme tedy sbírku dokumentů, které jsem vybral (písemné dokumenty, ale také videoukázky z médií). Naplánoval jsem místa, kde budeme texty číst a debatovat, a také místa, kde budeme natáčet rozhovory mezi čtyřma očima (dávám přednost termínu „zpověď“). Debaty probíhaly zcela volně a road trip byl natáčen metodou pozorování. Kromě čtených pasáží vše, co poutníci říkají, samozřejmě není napsáno ve scénáři.
Jak snadné nebo obtížné pro vás bylo vést konstruktivní dialog s protagonisty? Vlastně jste se stal také jedním z protagonistů filmu. Bylo těžké najít rovnováhu mezi otevřenou diskusí a sledováním dějové linie, mezi tím, že jste protagonistou, a tím, že zůstáváte režisérem?
Považoval jsem za důležité, abych se stal součástí skupiny, protože se jedná o performativní film, experiment, který se snaží ukázat, jak je fiktivní posmrtný život Arsenie Boca konstruován každým z nás. Přišlo mi zásadní, abych byl naprosto transparentní v tom, kdo jsem, jaká je moje pozice a osobní historie. Stejně podstatné bylo, že se snažím najít spojení s lidmi, kteří jsou jiní, že se nám daří fungovat jako malá komunita odrážející širší společnost. Na každé pouti, kterou jsem během výzkumu absolvoval, byl průvodce. To byla moje role.
Právě jste se vrátil z Mezinárodního festivalu vKarlových Varecha krátce předtím jste film představil v Kluži na TIFFu? Jak moc se lišily reakce domácího a zahraničního publika?
Domácí publikum je samozřejmě mnohem více spjato s kultem Arsenie Boca, zatímco zahraniční diváci znají o naší hlavní postavě a rumunském kontextu jen málo souvislostí.
V Karlových Varech jsme měli dvě debaty po projekci a myslím, že lidé byli velmi zvědaví, aby se o těchto tématech dozvěděli více. Publikum v Karlových Varech přijalo film svou vlastní optikou, bylo citlivé na aspekt vytváření konspirací, na způsob, jakým masmédia manipulují s fakty a konstruují mýty, což jsou vrstvy, které jsou ve filmu také přítomné.
Rozhodl jsem se natočit film, který není tak informativní, ale spíše vás postaví do role věřících, film, který vás vezme na pouť a pohrává si s vlastním zmatením diváka, aby ho znepokojil a vyprovokoval k přemýšlení. A ano, to je pro zahraniční publikum obtížnější a vyžaduje to od diváka hodně práce. Ale je to volba a já jsem cítil nutkání promluvit o tom, co žijeme v naší části světa.
Jaké máte s filmem další plány a ambice, ať už směrem k rumunskému publiku nebo do zahraničí?
Nyní se soustředíme na uvedení do rumunských kin, které začne 1. září. Mezitím čekáme na odpovědi ze zahraničních festivalů, na které jsme se přihlásili. V srpnu film putuje do kosovského Prizrenu na DokuFest, poté do Jasů (Serile Filmului Românesc), v Rumunsku pak do Sfantu Gheorghe na festival Anonimul, do Rašnova a na černomořské pobřeží do Eforie Sud. V září budu film doprovázet asi v 15 městech po celém Rumunsku. Myslím, že dialog s diváky je stejně důležitý jako samotné promítání, je to vlastně pokračování debat, které jsem ve filmu vedl s poutníky.
Alexandru Solomon
režisér, kameraman, producent
Více o filmu a režisérovizdeazde.
